Tak, a byl tu zase pátek a další "pejskovská" akce. Již před několika měsíci slíbil Tomáš svému kamarádovi, že přijedeme s pejskama na dětské závody, jako doprovodný program. Konkrétně se jednalo o atletické závody v Táboře pořádané pro dětské domovy. Na místo jsme dorazili pozdě odpoledne s celou naší smečkou, jmenovitě Wolfík, Ruby, Majký, Altay a vypůjčenou Mínou. Stake-out jsme rozbalili přímo na okraji atletického areálu, na krásné trávě, která při našem příjezdu připomínala golfové hřiště. Brzy nás přijel přivítat hlavní pořadatel a Tomášův kamarád, Tomáš Slavata. Právě on přišel s nápadem uskutečnit pro děti atletické závody, které by se staly součástí DD Cupu - série sportovních setkání pořádané pro děti z dětských domovů. Tomáš nám poreferoval, že do kempu již dorazili natěšení sportovci ze 38 dětských domovů z celé České republiky a zítra že se máme těšit na cca 200 dětí ve věku 5-16 let. Večer jsme se ještě s pejskama prošli kolem místního rybníka....... a vytipovali si trať, kde budeme s dětmi běhat canicross.

Sobotní ráno bylo pošmourné a vypadalo to, že začne každou chvíli pršet. Na stadionu již byli pořadatelé a protože závody začínaly až v 9:30 a tak jsme s Tomášem ještě pomohli s posledními dodělávkami. Během chvíle se to na stadionu začalo hemžit dětmi. Někteří už měli na sobě startovní čísla a všechny zajímala startovní listina. Ten den se soutěžilo v běhu na 60m, skoku dalekém a hodu kriketovým míčkem. Každý dětský domov byl zastoupen 5 dětmi a 1 vychovatelem, kterým děti říkali "teto/strejdo". My jsme si s Tomášem vybrali místo na vyvýšeném travnatém plácku, takže jsme měli stadion jako na dlani. Jediným nedostatkem bylo, že nikde nebyli žádné stromy a tím pádem stín pro pejsky. Plán byl takový, že si děti mohou s pejskem vyzkoušet na cca 100m trati canicross nebo koloběžku. Počítali jsme s tím, že s Wolfíkem a Altayem bude běhat i Tomáš a Ruby, Majky a Mínu by děcka mohli zvládnou sami. Jakmile moderátor spolu se zástupci města a kraje všechny přivítal, zahájil samotné závody a ohlásil, že tu jsou i huskounci, bylo u nás živo. Pejsci se dětem moc líbili, hlazení bylo v plném proudu a stejně tak běhání. Já jsem dětem připevňovala canicrossový opasek a amortizér, připravovala pejska, kterého si vybrali a dávala pozor na zbytek smečky. Tomáš s dětma běhal tak, že měl v ruce druhé vodítko a pejska zpomaloval a nebo běžel pouze jako doprovod. A protože děti do toho šli s nadšením a dávali do běhu vše, jednalo se většinou o pěkné sprinty. Při doběhu jsem viděla jenom samé rozesmáté tváře a slyšela komentáře tipu : "To bylo hustý...Ty mají sílu...Viděli jste tu rychlost...Já bych chtěl běžet znovu...." . Párkrát se taky stalo, že dítě v zápalu běhu s pejskem úplně zapomnělo na to, že má taky závodit na stadionu.

 

Čas rychle utíkal, sluníčko naštěstí stále zůstávalo schované za mraky a pejsci neustále v obležení dětí si náležitě užívali mazlení, nejvíce asi Mína a Majky. Na běh byli zase nejpopulárnější Wolfík a Altay. Akorát chudák Ruby byla pěkně vystresovaná, protože veškeré atletické závody v běhu se startovaly poplašnou pistolí. A jelikož má Ruby panickou hrůzu z ohňostrojů, hromů a jakýchkoli výstřelů, hodně se bála a nejraději by v tu chvíli byla asi někde zalezlá pod postelí. Děti s ní ale soucítili a tak i Ruby měla svůj fanklub a samotná střelba naštěstí kolem poledne utichla. V tu dobu jsme i my ohlásili polední pauzu. Pejsci už byli unavení, udělalo se pěkně teplo a tak byl čas odpočinku. Pejsci leželi a spali v trávě a vedli nich leželi nebo seděli děti a pokračovali v hlazení a drbání. Přišli se na nás podívat i vychovatelé. Vyptávali se na huskouny, na aktivity, které se s nimi dají dělat a jeden "strejda" prohlásil:" Tak to je ta nejlepší canisterapie, jakou jsem viděl". Děti nám zase vyprávěli odkud jsou a tak jsme se dozvěděli, že přijeli až z Jeseníku, Brna, Hory sv.Kateřiny, Ústí n/Labem... někteří autem, jiní museli i 3x vlakem přestupovat. Oči jim ale jiskřily radostí a bylo vidět, že si to celé pěkně užívají. Odpoledne pokračovaly samotné atletické závody, ale protože bylo stále velké teplo, my jsme pejsky nechali odpočívat s tím, že běhat se znovu začne až kolem 17h. Děckám to nevadilo, nosili jim vodu a doprovázeli nás během venčení. Měla jsem trochu strach, aby někoho nenapadlo psa odpoutat ze stake-out. Představa, ze po Táboře honíme pár huskounů byla mojí noční můrou. Naštěstí přišel s takovou myšlenkou jen jeden jediný, asi 6letý klučina. Jmenoval se Kája a byl u nás snad 10x. Když na mě poprvé šišlavě zavolal: "Já ho puštím teto jó? Já ho puštím." Hned jsem věděla, koho nesmím zpustit z očí.

Odpoledne po atletických závodech byl pro děti připraven doprovodný program hasičů a také rádia Blaník. Děcka zpívali karaoke, tancovali, hráli různé hry. Odpoledne taky začali přicházet hosté - sportovci, kteří přijeli děti pozdravit, podpořit a povyprávět o svých sportovních úspěších a zážitcích. Byl to např. moderní pětibojař Michal Sedlecký, olympijská vítězka Helena Fuchsová, snowboardista Michal Novotný a taky Tomáš Slavata, terénní triatlonista.

 

K večeru jsme opět s pejskama a dětmi běhali. Několikrát si vyzkoušeli i koloběžku, ale ta měla úspěch i samotná bez pejsků, kdy šla z ruky do ruky. Děti se na ní střídali a jezdili spokojeně kolem stadionu. Kolem 21hod byl oficiálně ukončen první den závodu. Pro děti přijel autobus a odvezl je zpět do kempu, kde pro ně ještě byla připravená ohnivá show. My jsme s pejskama přešli zpátky k našemu stanu a vychutnávali to neuvěřitelné ticho :) Protože jsem v Táboře ještě nikdy nebyla, vydali jsme se s Tomášem po večeři na procházku po starém městě. Překvapili mě krásné hradby, hradní zahrady a moc pěkné nasvícené náměstí se sochou Žižky.

 

Ráno jsme se probudili do slunečného dne a azurové oblohy. Děti už věděli, kde nás najdou a tak jsme hned začali s canicrossem, dřív, než začalo být ještě větší teplo. Pejsci byli odpočinutí, plní energie a opět běhali s nadšením. Protože už děti věděli, do čeho jdou a jakou mají psi sílu, hodně jich chtělo běžet samostatně a dokonce po dvou, aby mezi sebou mohli soutěžit. Bohužel, v 11hod jsme museli běháni ukončit, protože sluníčko hřálo a teplota mohla být už kolem 25C. Děti se s pejskama začali loučit, přišlo poslední pohlazení a pomazlení. Závody v běhu na 200m, 400m, 800m a 1500m už taky byly ve finále. Nastal čas vyhlašování výsledků, kdy byli odměněni nejenom jednotlivci, ale také v pořadí všechny zúčastněné domovy. Každý z nich si domů odvážel pěkné ceny, např. vysavače, mikrovlnky, varné konvice...vše, co je v dětském domově zapotřebí. My jsme taky pobalili ten náš cirkus. Na trávníku zahrabali pár pokusů o vyhloubeni metra, šli se rozloučit s pořadateli a vypravili se na cestu domu. Před ocima jsme ještě dlouho měli ty rozesmáté tváře dětí.

 

Tímto bych ráda poděkovala Katce a Martinovi Kurakovým za zapůjčení přívěsu pro psy a hlavně fenky Míny. A Romaně Bielikový za zapůjčení stake-outu. Bez vás, by jsme za dětma nemohli jet. Díky!




Fotogalerie:

http://petra13.rajce.idnes.cz/Setkani_detskych_domovu-DD_Cup_5_2010/